Jeffery Deaver

Ocelový polibek

Amélie Sachsová pronásleduje muže podezřelého z vraždy. Jde mu v patách až do nákupního centra, a zatímco podezřelý v klidu popíjí kávu, Sachsová přivolá posily a přemýšlí, jak ho zatknout, aniž by vyvolala rozruch. Její snaha ale přijde vniveč: centrem se vzápětí rozlehne zoufalý křik, protože kohosi rozdrtil porouchaný eskalátor, a v nastalém zmatku podezřelý uprchne. Zpočátku to vypadalo jako nešťastná shoda okolností s tragickým následkem. Brzy se ale začnou vynořovat skutečnosti, které smrt z eskalátoru staví do zcela jiného světa. Ne, nebyla to náhoda, ale první ze série vražedných útoků. Zdá se, že vyšetřovatelé mají co do činění s nadmíru inteligentním zabijákem, který za svou vražednou zbraň zvolil předměty každodenní potřeby. Je zcela zjevné, že pachatel plní jakousi záhadnou misi. Co chce světu krvavě sdělit? Kolik lidí ještě bude muset zemřít, než Amélie Sachsová a Lincoln Rhyme odhalí jeho úmysly a identitu?

Zapadákov

Kdo říkal, že vrah musí mít vždy na rukou krev? Úplně stačí, když umí mistrně manipulovat s lidskou psychikou…Ten podnik se jmenoval Zapadákov. Stál sice u odlehlé silnice, ale protože měl i malý koncertní sál, sjížděli se do něho lidé ze širokého okolí. Nikdy tam nikdo neřešil žádný problém; do Zapadákova jako by vnější svět nepronikal. Taková oáza klidu, řeklo by se.To ale platilo jen do osudného večera, kdy při koncertu začínající kapely kdosi vykřikl: "Hoří!" Zpanikaření diváci se rozběhli ke dveřím, ale ty byly zamčené. Spousta návštěvníků byla zraněna, šest zemřelo. Nezabil je však oheň, ale panika. V Zapadákově nehořelo, jen tam kdosi vyvolal falešný poplach.Vyšetřování případu se ujímá agentka Kathryn Danceová. Jako uznávaná expertka na kinezickou analýzu velmi brzy zjistí, že panika byla vyvolána s chladným rozmyslem. Pachatel velmi dobře věděl, že v mezních situacích se z lidského strachu a pudu sebezáchovy stává zbraň – a v Zapadákově toho mistrně využil. Jistě je se svým dílem spokojen. Teď v pozici útočníka už jen čeká na svou další kořist. Tedy pokud ho Danceová a její tým včas nezastaví.

Sběratel kůží

Smrt je jeho umění.

Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová: kvadruplegický kriminalista se schopností geniální dedukce a začínající policistka. Poprvé se setkali před více než deseti lety při pátrání po Sběrateli kostí a vytvořili legendární tým. Nynější případ je pro ně ale něčím výjimečný – hledají totiž vraha, který se Sběratelem kostí zjevně inspiroval.

Jeho plán je vycizelovaný do nejmenších podrobností; jeho vražedná metoda paralyzuje hrůzou celý New York. Své oběti zavleče do podzemní kobky, kde nožem a tetovacím strojkem vytváří na jejich tělech šifrované vzkazy. Místo inkoustu ale používá jed, který obětem přivodí tak kruté bolesti, že smrt vnímají jako vytoužené vysvobození.

Rhyme a Sachsová vědí, že je jen otázkou času, kdy Sběratel kůží udeří znovu. Podle jakého klíče své oběti vybírá? Jaké sdělení skrývají vytetované vzkazy? Jakou šílenou misi se pachatel vlastně snaží svým počínáním naplnit? Odpovědi na všechny otázky je třeba najít dřív, než vrah zaměří svou pozornost na další oběť – anebo dokonce na samotného Rhyma a Sachsovou.

Tak trochu šílení

Podle autorova mínění název vystihuje řadu postav knihy. A pokud prý někdo shledá, že vystihuje i samotného autora, je rozhodnut považovat to za lichotku.

Když spatříme jméno Jeffery Deaver, okamžitě se nám vybaví nervy drásající thriller plný nečekaných zvratů, které postaví na hlavu veškeré naše detektivní dedukce, na které jsme byli tak pyšní.

Bylo by ovšem nanejvýš nespravedlivé opomenout Deaverovy detektivní povídky, které autor označuje za svou "literární lásku". A ze sbírky Tak trochu šílení autorská radost přímo čiší. Podobně jako v předchozích antologiích se i zde setkáváme s plejádou barvitých postav: pokřivených asociálů, zhrzených partnerů, domněle uťáplých agresorů… Všichni tito aktéři si bezpochyby zaslouží nálepku, kterou jim autor udělil v samotném názvu. Ano, jsou tak trochu šílení – což je přesně ten důvod, proč si jejich příběhy vychutnáme s gustem čtenáře, který se tak rád nechá svým oblíbeným autorem vodit za nos…

Kdykoli by se vám totiž mohlo zdát, že v dané povídce už bylo řečeno vše a žádné další překvapení na vás nečeká, čtěte dál a přesvědčte se, jaký zvrat si autor vyšetřil na poslední stránku. Nebo do posledního odstavce.

Nebo do posledního řádku.